Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vybíjená

16. 5. 2006

ObrazekVybíjená - Michal Viewegh

Kniha sleduje v rozsáhlém časovém oblouku pestré osudy několika spolužáků z gymnázia od dob jejich dospívání až na práh dovršené čtyřicítky. Znalci díla nejčtenějšího českého autora se tu opět setkají s dobře známou, melancholicky laděnou groteskou, tentokrát o přátelství, osudových láskách, alkoholu, kráse i ošklivosti, ale především o smutku, který se s přibývajícími léty vkrádá do životů stárnoucích hrdinů.

Ukázka:

JEFF

I když má pro Skippyho odjakživa slabost, v poslední době se občas přistihuje, že mu jde na nervy: například prakticky vůbec nenakupuje. Tvrdí, že úplně vystačí s jídlem, které přinášejí Jeff s Tomem — tváří se, jako by to byl bůhvíjak skvělý vtip, ale bohužel je to pravda.
Když už se Skippy na nákup vydá, pokaždé to něco znamená. Jestliže například tak jako dnes nakoupí samé čisticí prostředky, je to nepřímý důkaz jeho úmyslu přivést si do Doupěte dámskou návštěvu.
„Á, Mr. Propper,“ konstatuje Jeff významně při pohledu na Skippyho nákup.
„A osvěžovač vzduchu,“ říká Tom.
„A Pronto s antistatickým účinkem. To vypadá vážně.“
Skippy se rozpačitě uculuje nad plnými igelitkami s barevným logem drogerie Droxi.
„Už sme spolu asi třikrát obědvali,“ vysvětluje. „Napadlo mě, že bych ji pro změnu moh pozvat k nám…“
„A ona to pozvání přijala?“
Skippy samolibě přikývne:
„Zřejmě sem ji zaujal.“
„Zřejmě,“ říká Jeff Tomovi, „ji zaujal gynekolog, kterej umí zpaměti vyjmenovat anglickou, italskou, německou a španělskou ligu.“
„A poslouchá Country rádio a z obalů od kokosových sušenek si vystřihává soutěžní kupony.“
„Ta holka není normální.“
„Ne, je úplně normální! Menuje se Dana a je jí dvacet devět.“
„Předpokládám, že ses jí na věk zeptal?“
„No jistě. A hele: ru-so-vlás-ka!“ slabikuje nadšeně Skippy. „Zrzka! Víte, co to znamená?“
„Víme,“ odpoví Jeff okamžitě. „Nemusíš to rozvádět.“
„To bude kunda jak veverka ve Stromovce!“
„Stejně zablešená?“ říká Tom. „Pacientka, předpokládám. Mykóza? Nebo kapavka?“
„No dovol!“ ohradí se Skippy. „Copak balím pacienky? To je neprofesionální. Prodává záclony a dekorační látky!“ Slovní spojení dekorační látky Jeffovi bez varování připomene Karlovu zakrvácenou uniformu. Život je dekorace, uvědomí si. Tom pohlédne na zažloutlé záclony na kuchyňském okně.
„Aspoň něco.“
Jeff Skippymu vstřícně navrhne, že půjdou v pátek s Tomem na večeři a do kina. Skippy jim nejprve poděkuje, ale za chvíli změní názor: bude prý raději, když v Doupěti naopak zůstanou a pomohou mu trochu s konverzací.
Jeff se obává, že Skippy začíná jako obvykle panikařit. Pozoruje jeho prudké pohyby a všechna ta silácká gesta a má neodbytný pocit, že ani tentokrát z toho rande nic nebude.
„Děláš blbost, Skippy,“ říká Tom. „Když ta holka uvidí Jeffa, bude chtít jeho, to víme všichni.“
„Nepřeháněj,“ odpoví automaticky Jeff.
„A jakmile promluvím, bude chtít samozřejmě mě,“ dodá Tom s úsměvem.
Skippy nicméně na jejich přítomnosti trvá.
„Je do mě zabouchlá, takže vás dvou se vůbec nebojim,“ říká sebejistě. „Budete prostě dělat ty vaše přiblblý srandičky a holka se trochu uvolní. Taky jí musíte dolejvat — já nemůžu, to by bylo nápadný. Musíte mi ji pomoct rozdělat.“
Jeff má z jeho hihňání ještě horší pocit než obvykle. Tom se pokouší udělit Skippymu několik rad:
„Hovoř pokud možno méně. Koneckonců jsi vysokoškolsky vzdělaný člověk, dokonce lékař, takže tu dívku nemusíš v každé druhé větě přesvědčovat, že víš, co jsou to druhohory nebo kdo byl Ján Jesenius.“
„Jesenius proved první pitvu,“ říká Skippy.
Jeff s Tomem na sebe pohlédnou.
„O pitvách radši nemluv, oukej?“ zasměje se Jeff.
„Radši nemluv vůbec. Tvé šance na případný úspěch tím pouze stoupnou.“
„Jak to myslíš?“
„Myslí tím, že mluvíš jak dlaždič, a navíc často říkáš kraviny,“ podpoří Toma Jeff.
Skippy se zatváří dotčeně.
„A když už budeš nedejbože chtít něco vyprávět, říkej to . Ne nám. Dívej se aspoň chvílema na ni.“
„To je snad jasný, ne?“
„Nám jo, tobě ne. Zatím pokaždý, když tu byla nějaká holka, ses celej večer díval buďto na Toma, nebo na mě.“
„To kecáš.“
„A ještě něco, Skippy,“ praví Tom vážně. „Pokus se tentokrát úplně vyhnout zmínkám o kundě.“
Skippy obrátí dlaně vzhůru.
„Je nám jasný, že je to pro tebe těžký,“ říká Jeff. „Zkus ale na druhý straně pochopit, že to ty holky prostě znervózňuje.“

Dana je celkem pohledná statná zrzka se zapudrovaným akné na čele; oblečená je vkusně, s nápadnou pečlivostí. Ironicky se usmívá, ale Jeff instinktivně tuší, že je to jenom obranná reakce: pokud by se ukázalo, že celé tohle podivné rande ve čtyřech byl jen nepovedený žert, bude mít alibi. Je neustále ve střehu, dokonce i když se směje. Jeff to chápe. Zkouší se vžít do jejích pocitů (od rozvodu dělá podobné pokusy ostatně dost často): jednačtyřicetiletý potrhlý gynekolog ji, prodavačku, pozval na večírek se stejně starým gymnaziálním profesorem a právníkem. Nemá to rozhodně jednoduché, ale zatím si podle jeho názoru vede dobře. Její chování mu připomene Evu, když řídila auto: také se snažila naoko nenuceně konverzovat, ale on dobře viděl, že veškerá její pozornost se ve skutečnosti upínala především k tomu, aby nenabourala.
Sotva se Dana posadí, Tom vyrukuje s návrhem na tykání, což se Jeffovi zdá předčasné, ale později mu musí dát za pravdu: konverzace tak od začátku plyne mnohem přirozeněji. Tom se jako obvykle maličko předvádí, ale zároveň — jak si Jeff s povděkem všimne — se snaží vytvořit dostatečný prostor i pro Skippyho.
„Když je člověku dvacet, bydlení ve společném podnájmu může být celkem fajn,“ říká, zatímco otvírá další láhev vína. „V jednačtyřiceti už to taková legrace není. Naštěstí máme Skippyho. Bez něj bychom tu mimochodem zahynuli ve vlastní špíně.“
„To je pravda. Přezdíváme mu ,i>Mr. Propper,“ říká Jeff.
„Mr. Skippy Propper,“ upřesní Tom. „Díky němu naše koupelna i kuchyň doslova září čistotou — jak se ostatně můžeš sama přesvědčit.“
„A to jsme před tvým příchodem vůbec neuklízeli.“
„To je pravda,“ říká Skippy Jeffovi. „Šůroval jsem tady jenom já — jak Bulhar!“
„Nemáš, Dano, bulharské předky, že ne?“ ujistí se Tom.
„Ne.“
„Ložnice je taky úplně čistá!“ zahihňá se Skippy.
Tom se na Danu omluvně usměje.
„A kdo vám nakupuje?“ zajímá se rychle dívka.
„Pochopitelně taky Skippy,“ odpoví Jeff bez zaváhání.
„Přezdíváme mu kvůli tomu Mr. Delvita. Mr. Skippy Delvita. A nejenže nakupuje — on i vaří. Každé ráno se tady s Jeffem probouzíme do vůně kávy a čerstvých lívanců buďto s borůvkami, nebo s javorovou polevou. To je Skippyho specialita.“
„Ještě líp umí vanilkový pudink,“ praví Jeff.
Dana několikrát tázavě zamrká.
„A v neposlední řadě,“ pokračuje Tom, „má Skippy kompletní svatební výbavu: osm froté ručníků, čtyři polštáře a duchny z pravého husího peří a čtvero damaškové povlečení. Dále čtyři hedvábné župany, dva modré a dva růžové, čtyřiadvacetidílnou sadu nerezových příborů, nerezový odpadkový koš a kuchyňský robot značky BOSH.“
„Ach boše,“ říká Jeff. „Je to mládenec k pohledání.“
Dana se baví.
„Kecaj,“ namítá Skippy, ale ani tentokrát se na Danu nepodívá. „Žádnou výbavu nemám.“
Znovu si připíjejí.
„A teď vážně,“ říká Daně Tom. „Musíme se ti s Jeffem k něčemu přiznat: samozřejmě tady dnes večer hájíme Skippyho barvy. Oba bychom si totiž upřímně přáli, aby si konečně našel dívku, která by ho dokázala docenit.“
Skippy neartikulovaně zahýká. Dana se nejistě usmívá.
„Dívku, která by mu pomohla zvýšit sebevědomí, neboť všichni víme, že Skippy je, abych tak řekl, nesmělý gynekolog — jakkoli to zní stejně absurdně jako například tichý dělostřelec.“
„Jéžiš, ten je zas chytrej jak rádio,“ říká Skippy Jeffovi.
„Teď mlč, jo?“ žádá ho Jeff.
„Dívku, která by se dokázala povznést nad jeho bizarní koníčky, nad jeho vulgarismy, hihňání, zkrátka nad jeho jistou potřeštěnost. Jak vidíš, snažím se ti o Skippym referovat pokud možno objektivně, přestože je to můj přítel. Věříš mi?“
„Ne,“ odpoví Dana vesele.
„Dokážu ti to: kdyby ses mě z nějakého důvodu zeptala třeba tady na Jeffa, musel bych ti popravdě říct — přestože i on je můj přítel — že je homosexuál a zoofil.“
„S tím zoofilem přehání,“ upozorní dívku Jeff.

„Bylo to tu hrozně fajn,“ říká Dana Skippymu, když se krátce před půlnocí loučí a odjíždí objednaným taxíkem. „Děkuju za pozvání.“
„Jste všichni moc milí,“ dodá ostýchavě. „Vážně.“
„Nechceš se s náma teda vysprchovat?“ říká Skippy Jeffovi a rozhihňá se.
Tom pokrčí rameny. Zdá se, že Dana chce cosi říct.
„A tady pan profesor je taky homosexuál?“ zeptá se konečně.

„Nic moc, co?“ říká Skippy po jejím odchodu.
„Jestli máš na mysli svý chování,“ odpoví Jeff, „pak s tebou naprosto souhlasím.“
„Vadilo mi, jak byla příšerně nervózní,“ brání se Skippy. „Úplně sem cejtil ten její kyselej pot.“
„A divíš se, Skippy?“ zvolá Tom podrážděně; už je opilý. „Za rok jí bude třicet, chtěla by se vdát a mít děti, jenže až dosud potkávala jenom samé pitomce — nic ve zlém. Tak se nediv, že je nervózní. Čas jí nemilosrdně ubíhá. Komu má dát všechnu tu lásku, kterou v sobě cítí?“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Skvele'!

(Zdenka (zpodhorska@seznam.cz), 18. 4. 2007 5:08)

Souhlasim s Denisou. Ukazka z knihy je super :o) !
Velice rada bych si ji objednala, ale vetsina kniznich obchodu nezasila knihy do zahranici, kde ted ziji (Skotsko); a pokud je zasila, tak si uctuji 800,-Kc postovna, coz mi pripada jako nehoraznost.
Budu to muset nejak vymyslet :o)
Na Vasich knihah se mi libi ten rytmus, ktery z nich vyzaruje!
Preji Vam hodne energie do dalsiho psani!!!

Vybíjená

(Denisa Zikánová, 22. 1. 2007 18:26)

Je strašně milé přečíst si ukázku z knížky.
Už teď lituji, že jí dávno nemám ve své sbírce.
Nemůžu ani napsat, jestli je tato knížka horší, nebo lepší, než ostatní, protože jsou všechny jeho knížky dost povedené- skvělé a ze života. Např. v ROMÁNU PRO ŽENY jsem se úplně viděla- jak kdyby knížka byla napsaná o mě............Musím jen chválit!!! Jen tak dál!!!!!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA